pondělí 14. června 2021

Deset dní strachu

Krásný den, přátelé :)

Dnes mám pro vás jeden hodně osobní článek. Většinou nic moc extra ze svého soukromí neodhaluju, ale tentokrát to udělám. Třeba to někomu i pomůže, i kdyby jen jednomu člověku. 

První bulku v prsu jsem si našla ve svých jedenadvaceti letech. V té době jsem měla tříletého Jiříka a Natálce nebyl ještě ani rok. Našla jsem si ji v den, kdy manželovi zemřela babička. Zvláštní shoda. Našla jsem si ji náhodně při mytí. Slovo rakovina se okamžitě zhmotnilo do obludných rozměrů a já byla totálně psychicky vyřízená. Tak obrovský strach jsem nikdy nezažila. Nebyla jsem schopna pozřít sousto jídla, dokonce ani dílek pomeranče. Ano, až tak detailně si to pamatuji. První noc jsem nespala vůbec, potom jsem se budila hrůzou. Když mamka viděla, jak na tom jsem, zalarmovala lékaře z mamologie, kam sama chodila, aby mě okamžitě vzal na vyšetření, jinak že neví, co si se mnou počne. Šla jsem tedy hned v úterý na mamograf.

Vyšetření ukázalo nález, ovšem lékař mě uklidňoval, že to z 90% bude nezhoubné. Jelikož jsem měla doma malé děti a byla hodně mladá, přece jen mě objednal na operaci, šla jsem hned za šest dní v pondělí... tuším, ne-li dřív, tohle si už úplně nevybavuji.

Operace fibroadenomu, což byl onen nezhoubný nádor, je krátký, asi dvacetiminutový zákrok pod celkovou narkózou. Samozřejmě následovalo čekání na výsledky histologie, ale to už jsem se tolik nebála, protože po zákroku za mnou přišel lékař a řekl mi, že to bude jistě nezhoubné, ať se nebojím.

Fibroadenom je sice nezhoubný, nicméně se vám může vytvořit několikrát za život. Já už byla asi na sedmi operacích, ani to už přesně nepočítám. Postupně jsem docela otupěla, žádné velké strachy jsem z nálezů nemívala.

Až letos...

Loni mi bylo petačtyřicet let, tudíž jsem dostala od gynekoložky doporučení na mamograf. Dosud jsem chodila vždy u svého mamologa na ultrazvuk. Jelikož jsem loni byla na ultrazvuku, protože v pravém prsu jsem měla nález ke sledování, objednala jsem se na mamograf až letos v květnu. Byla ta situace s Covidem a tak jsem to pořád odkládala. Až když mě začátkem května nějak povážlivě začalo škubat v bradavce, dokopala jsem se k objednání.

Škubání v bradavce nic neznamenalo, ovšem mamograf samozřejmě odhalil ten můj nález, který jsem měla v prsu už asi přes dva roky a hlídal se, aby nerostl. Díky mamografu však lékařka, která snímek popisovala, pojala podezření, že by to nemusel být jen neškodný fibroadenom a objednala mě na biopsii. To byl pátek. No, byla jsem vyplašená, nebudu lhát. Samozřejmě jsem guglila, jaké podezření mamograf odhalil a vše ukazovalo, že by to opravdu mohlo být zhoubné podle mé lékařské zprávy. Teď vám poradím... neguglete a počkejte si na vyšetření a výsledky. Na internetu nenajdete nic dobrého, to mi věřte.

Byla jsem tedy pěkně vystrašená. Další týden ve čtvrtek jsem šla na biopsii. Je to vyšetření, které se vším všudy trvalo asi necelou půl hodinu a nebylo nijak bolestivé, jen nepříjemné. Ovšem vybarvila jsem se pěkně, myslím, že ta příšerná modřina nezmizí ani hned a to ji mám už od začátku června. Ale to je to nejmenší.


Po biopsii jsem měla čekat dva týdny na výsledky. O víkendu jsem se totálně sesypala, dokonce mě v práci rozbrečela i nepříjemná zákaznice, normálně bych si pomyslela jen něco o prdeli. Byla jsem vyřízená. Navíc jsem tušila, že se o mě bojí i dcera. Manžel je tvrďák, ten nic dopředu neřeší nebo to aspoň nedává najevo. 

Potom nastalo pondělí, měla jsem volno. Hned po probuzení jsem začala bulet. Prostě jsem byla vážně v hajzlu... líp a výstižněji to nejde říct. Najednou telefon a po zvednutí se ozvala lékařka, která mi dělala biopsii. Myslela jsem, že se mi zastaví srdce. Proč mi volá tak brzy? Určitě je vše špatně... nejhůř, honilo se mi hlavou. A pak mi to řekla. Že mi volá, aby mě uklidnila, že už má výsledky, a že jde i opět zase jenom o fibroadenom. Děkovala jsem jí a brečela do telefonu. Brečím i teď, když to píšu, věřte mi. Mohla mě nechat čekat, až si přijdu v domluvený den pro výsledky. Ale nenechala a ušetřila mě neskutečného strachu. Stačilo těch deset dní, abych se úplně rozložila. Ještě celé pondělí jsem byla úplně otupělá, chtělo se mi pořád brečet. Čekala jsem radost, příval energie, ale byla jsem úplně mimo, až během dalších dnů jsem se srovnala. V září půjdu na operaci, ale vím, že je to nezhoubné. A to je nejdůležitější.

Obdivuji každého jednoho, kdo se musí poprat s tím, že si nevyslechne tak dobrou zprávu, ale naopak musí přijmout tu zlou a bojovat se zákeřnou nemocí. Smekám před vámi všemi. Nevím, co bych dělala, kde bych vzala sílu.

Tak to byl můj letošní, osobní příběh, zážitek, říkejte tomu, jak chcete. Jen vám povím jedno... Choďte na prevenci, vyšetřujte si prsa a to v každém věku. Velké množství nálezů bývá nezhoubných, a pokud by mělo jít o zhoubný nádor, vždy je nejdůležitější, objevit ho co nejdřív.

Mějte se nádherně, užívejte si sluníčka, užívejte si života a nestresujte se zbytečnými věcmi... Zdraví, to je nejdůležitější, nic jiného. 

Vaše Šárka ♥

zdroj obrázků je Google

11 komentářů:

  1. Věřím, že to byly nervy. A je skvělé, že výsledek je takový, jaký je. Operace sice není nic, oč by člověk stál, ale hlavně, že je to nezhoubné. Držím palce na ten podzim

    OdpovědětVymazat
  2. Naprosto chápu, že i pár dní nejistoty člověka naprosto rozloží.
    Šárku, bude to dobré!
    Posílám povzbuzení a pozdravy, Helena

    OdpovědětVymazat
  3. Šárko, je fajn, že ses s tím podělila, každá osvěta je dobrá.
    Držím palce ať tě tyto trable míjí!
    A taky rada slyším, že jsou mezi námi zdravotníky pořad empatičtí lidi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Míšo, moc děkuji. Ano, empatičtí lékaři stále existují, jsem za to moc ráda ♥

      Vymazat
  4. Šári, to jsem si oddychla. Hlavně, že je vše v pořádku. Já mám stále jobovky ze všech stran. Držím palce, ať jsi zdravá ♥
    Krásné dny plné optimismu a věř, že sílu bys našla ;-)
    Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji, Leni a ať je i u tebe dobře a jobovky tě míjejí ♥

      Vymazat
  5. Moje mamka měla rakovinu děložního čípku a její sestra (moje teta) měla rakovinu prsa. Mámu jsem musela sledovat jako dítě, jak se s tím pere. No, byly to hrozné časy, ale mnohé mi to dalo. Chodím na preventivní prohlídky na gynekologii a ráda bych chodila i na ultrazvuky prsou. Už právě kvůli prevenci i kvůli tomu, že se rakovina v naši rodině vyskytuje. Jsem ráda, že to u tebe to dopadlo v pořádku. Umím si ty nervy představit... sama mám teď nějaké špatné výsledky z cytologie a v říjnu mě čeká prohlídka v nemocnici. Je mi špatně už teď, co to píšu. Jak říkáš, je lepší nic neguglit, ale lehce se to říká. Stejně si člověk nedá říct a hledá a hledá... Tak držím palce, aby ses stále držela takto fit! :-)

    https://pridesoul.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji a taky držím palce, aby všechno dobře dopadlo ♥

      Vymazat
  6. Šárko, jen to čtu a dělá se mi špatně. úplně cítím tvou hrůzu. měla bych to stejně. a to nemám nezhoubné bulky, jako máš ty. asi bych se fakt sesypala. Jsem moc ráda, že je to zase "jen" nezhoubné a můžeš opět v klidu dýchat. Měj se krásně, Sabi

    OdpovědětVymazat